dluhy z podnikáníDluhy z podnikání v oddlužení

Dluhy z podnikání již nejsou překážkou pro povolení oddlužení. Překážkou není ani aktivní vykonávání podnikatelské činnosti. Zákon č. 182/2006 Sb. o úpadku a způsobech jeho řešení – Insolvenční zákon (dále jen IZ) ve znění účinném od 1.7.2017 stanovuje zcela nové a jednoznačné podmínky, pro řešení dluhů z podnikání. Dle našeho názoru se jedná o jeden z velmi pozitivních dopadů novelizace IZ.

Dluhy z podnikání před novelizací insolvenčního zákona

Upřímně řečeno, dluhy z podnikání nebyly za určitých podmínek překážkou pro povolení oddlužení ani před novelizací insolvenčního zákona (s datem účinnosti k 1.1.2014). Řešit dluhy z podnikání za pomoci institutu oddlužení ovšem nebylo zakotveno přímo v insolvenčním zákoně. Tato možnost se otevřela až na základě soudy postupně vydané judikatuře – rozhodnutí vyššího soudu, které má význam pro další rozhodování obdobných věcí.

V době počátků působnosti insolvenčního zákona tak byly z hlediska povolení oddlužení i za situace, kdy měl dlužník dluhy z podnikání, asi nejdůležitější závěry vyjádřené v usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 29 NSČR 20/2009 ze dne 31. 3. 2011. Neméně důležité byly i závěry Nejvyššího soudu vyjádřené v usnesení sp. zn. 29 NSČR 13/2009 ze dne 31.3.2011.

Usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 29 NSČR 20/2009 – dluhy z podnikání v oddlužení

– Nejvyšší soud zde došel k závěru, že schválení oddlužení nebrání zjištění, že dlužník má dluhy z podnikání, ale tyto pohledávky věřitelé do insolvenčního řízení nepřihlásí nebo za situace, kdy existují dluhy z podnikání, věřitelé oddlužení povolit nechtějí, nicméně je nepochybné, že schválené oddlužení povede k úplnému uspokojení všech pohledávek všech přihlášených věřitelů.

Usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 29 NSČR 13/2009 – dluhy z podnikání v oddlužení

– Zde Nejvyšší soud dovodil, že je možné povolit oddlužení i za předpokladu, kdy má dlužník dluhy z podnikání, ale insolvenční soud musí vzít v potaz dobu vznikl dluh či dluhy z podnikání, době ukončení dlužníkova podnikání, v jaké výši jsou dluhy z podnikání v porovnání s ostatními závazky a zda je věřitel o jehož pohledávku se jedná srozuměn s tím, že bude tato pohledávka podrobena režimu oddlužení.

banner

Dluhy z podnikání po novelizaci insolvenčního zákona s účinností k 1.1.2014

Po novelizaci IZ s účinností od 1.1.2014 byla situace jiná. Stále jsou platné závěry z výše uvedené judikatury, nicméně vznikla některá doplňující usnesení vyšších soudních instancí a navíc se možnost řešit dluhy z podnikání v rámci oddlužení dostala přímo do IZ a pro ty, které tíží dluhy z podnikání se otevřely zcela nové možnosti. Insolvenční zákon tak nově počítá s tím, že řešit úpadek oddlužením budou i fyzické osoby, které mají dluhy z podnikání, ale také i fyzické osoby, které stále aktivně podnikají.

Ustanovení upravující dluhy z podnikání po novelizaci v insolvenčním zákoně

Hned první paragraf té části insolvenčního zákona, která se věnuje institutu oddlužení upravuje, kdo může žádat o oddlužení a stanoví situace, za kterých nejsou dluhy z podnikání překážkou pro povolení oddlužení.

§ 389 IZ

(1) Dlužník může insolvenčnímu soudu navrhnout, aby jeho úpadek nebo jeho hrozící úpadek řešil oddlužením, jde-li dluhy z podnikání

a) právnickou osobu, která podle zákona není považována za podnikatele a současně nemá dluhy z podnikání, nebo

b) fyzickou osobu, která nemá dluhy z podnikání.

(2) Dluh z podnikání nebrání řešení dlužníkova úpadku nebo hrozícího úpadku oddlužením, jestliže

a) s tím souhlasí věřitel, o jehož pohledávku jde; platí, že věřitel souhlasí, pokud nejpozději spolu s přihláškou své pohledávky výslovně nesdělí, že s řešením úpadku oddlužením nesouhlasí, a toto své stanovisko odůvodní, nebo

b) jde o pohledávku věřitele, která zůstala neuspokojena po skončení insolvenčního řízení, ve kterém insolvenční soud zrušil konkurs na majetek dlužníka podle § 308 odst. 1 písm. c) nebo d), anebo

c) jde o pohledávku zajištěného věřitele.

(3) Jiná osoba než dlužník není oprávněna návrh na povolení oddlužení podat.

Jak tedy vidíme, v ustanovení § 389 odst. 2 IZ jsou vyjmenovány případy, kdy dluhy z podnikání nebrání řešení dlužníkova úpadku nebo hrozícího úpadku oddlužením. Jde o ty případy, kdy

  1. s tím souhlasí věřitel, o jehož pohledávku jde, nebo
  2. jde o pohledávku věřitele, která zůstala neuspokojena po skončení insolvenčního řízení, ve kterém insolvenční soud zrušil konkurs na majetek dlužníka po splnění rozvrhového  usnesení  nebo pro nedostatek majetku, anebo
  3. jde o pohledávku zajištěného věřitele.

Co se týče bodu č. 3 (ustanovení § 389, odst. 2, písm. c) IZ), tak zde je situace vcelku jednoznačná. V případě bodu č. 2 (ustanovení § 389, odst. 2, písm. b) IZ), zákonodárci umožnili řešení špatné finanční situace fyzické osoby, jejíž úpadek byl řešen konkursem a jehož dluhy vůči věřitelům po zrušení konkursu nezanikly. To před datem 1.1.2014, tedy před novelizací IZ nebylo možné. Po skončení insolvenčního řízení musel dlužník čekat pět let, nežli mohl zahájit insolvenční řízení znovu. Dlužníci se tak ocitali v situaci, kdy po zrušení konkursu zůstali bez majetku, ale dluhy i dluhy z podnikání zůstaly. Novelizace IZ tento stav napravila, dlužník tak může po skončení konkursu neprodleně požádat o povolení oddlužení, samozřejmě za předpokladu, že splňuje podmínky IZ pro povolení oddlužení a v tomto případě již žádný věřitel nemůže oddlužení překazit kvůli skutečnosti, že má dlužník dluhy z podnikání.

S dluhy z podnikání to nebylo tak jednoduché, rozpory vzbuzoval ust. § 389 odst. 2 písm. a)

Rozpory vyvolávalo především ustanovení § 389 odst. 2 písm. a) IZ. Zde nebylo zcela jasné, zda má dlužník předložit souhlas jeho věřitelů, vůči kterým má dluhy z podnikání, má to být insolvenční soud, kdo v situaci, kdy v žádosti dlužníka o povolení oddlužení figurují dluhy z podnikání osloví dotčené věřitele, mají-li tito věřitelé automaticky zasílat insolvenčnímu soudu svá vyjádření bez výzvy? Stačí-li tzv. pasivní souhlas (věřitel se nevyjádří proti povolení oddlužení) věřitele k povolení oddlužení, nebo je naopak nutný aktivní nesouhlas (věřiteli se musí aktivně vyjádřit proti povolení oddlužení) věřitele?

Problém nastával především u specifického typu věřitelů, např. správce daně, či správců veřejných rozpočtů (např. správa sociálního zabezpečení, zdravotní pojišťovny), kteří takový souhlas vyslovit nemohou, i když by sami nebyli proti, protože jim ve vyslovení takovéhoto souhlasu brání zákon. Tyto aplikační problémy spojené s výkladem tohoto ustanovení se bohužel ani díky existující judikatuře nepodařilo poměrně dobře sjednotit.

Každý insolvenční soudce přistupoval k problematice jinak. Nastávaly tak paradoxní situace, kdy jeden dlužník s mnoha vysokými dluhy z podnikání bez problémů získal povolení oddlužení splátkovým kalendářem a jiný dlužník, který měl jeden nízký dluh z podnikání např. vůči zdravotní pojišťovně neprošel, protože soudce požadoval písemný souhlas věřitele s povolením oddlužení, který zdravotní pojišťovna nemohla vydat, protože jí to nedovoloval zákon.

Velmi důležité bylo v tomto kontextu usnesení Vrchního soudu v Olomouci, sp. zn. KSBR 45 INS 5018/2014, 1 VSOL 313/2014 – A – 14 ze dne 7. dubna 2014.

Usnesení Vrchního soudu v Olomouci, sp. zn. KSBR 45 INS 5018/2014, 1 VSOL 313/2014 – A – 14

– Vrchní soud v Olomouci zde došel k závěru, že souhlas věřitele – držitele pohledávky z dlužníkova podnikání (věřitel vůči kterému má dlužník dluhy z podnikání), není v IZ vyjmenován mezi povinnými doklady k návrhu na povolení oddlužení (ustanovení § 392 odst. 1 IZ), a to na rozdíl od souhlasu věřitele s nižším plněním než 30 % (ustanovení § 392 IZ). Proto nelze přičítat k tíži dlužníků, pokud tento souhlas nepřipojí již k návrhu na povolení oddlužení, ale bude nezbytné v takovém případě postupovat dle ustanovení § 397 odst. 1 IZ a v pochybnostech o tom, zda dlužník je oprávněn podat návrh na povolení oddlužení, bude třeba oddlužení povolit a tuto otázku přezkoumat až v průběhu schůze věřitelů svolané k projednání způsobu oddlužení a hlasování o jeho přijetí“

Do praxe se tak zažil postup, kdy insolvenční soudy nevyžadují od dlužníka souhlas věřitele k povolení oddlužení kdy jde o dluhy z podnikání, ale stačí tzv. pasivní souhlas věřitele, tedy věřitel v období nejpozději do konce schůze věřitelů nevyjádří aktivně svůj nesouhlas. Tento procesní postup je opřen o ustanovení § 397 odst. 1 IZ podle kterého platí, že v pochybnostech insolvenční soud oddlužení povolí a odpovědi na případné pochybnosti prozkoumá v průběh schůze věřitelů. Tento procesní postup potvrzuje i ustanovení § 403 odst. 2 IZ, který hovoří v tom smyslu, že věřitelé, dostavili na schůzi a hlasovali o přijetí způsobu oddlužení, mohou v průběhu této schůze namítat, že jsou zde skutečnosti, jež odůvodňují odmítnutí nebo zamítnutí návrhu na povolení oddlužení. Věřitelé, kteří včas neuplatnili tyto námitky, souhlasí s oddlužením bez zřetele k tomu, zda dlužník má dluhy z podnikání. Ve prospěch tohoto postupu hovoří také následující judikáty.

Usnesení Vrchního soudu v Praze sp.zn. KSPA 59 INS 2184/2014, 2 VSPH 961/2014-A ze dne 15. 5. 2014 

Usnesení Vrchního soudu v Praze sp.zn. KSPH 60 INS 2914/2014, 3 VSPH 517/2014-A ze dne 18. 7. 2014

Usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. KSPL 20 INS 28995/2013, 4 VSPH 531/2014-B-10 ze dne 4. 4.2014

Přesto tento přístup narážel u některých soudců na problematiku úhrady nákladů insolvenčního řízení a vznikly jiné judikáty, které naopak požadovaly, aby dlužník buď doložil souhlas věřitele držícího pohledávku vzniklou v důsledku dlužníkova podnikání a nebo uhradil mnohdy (pro dlužníka) likvidační zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,-Kč.

Dluhy z podnikání po novelizaci insolvenčního zákona s účinností k 1.7.2017

Jiná situace nastává s aktuálně platící novelizací IZ. V této novelizaci IZ se objevila přesná a jednoznačná definice postupu, jak se vypořádat s tím, když má dlužník žádající o povolení oddlužení ve svém portfoliu závazků i dluhy z podnikání. Tento postup upravuje ustanovení § 389 IZ.

§ 389 IZ
(1) Dlužník může insolvenčnímu soudu navrhnout, aby jeho úpadek nebo jeho hrozící úpadek řešil oddlužením, jde-li o
a) právnickou osobu, která podle zákona není považována za podnikatele a současně nemá dluhy z podnikání, nebo
b) fyzickou osobu, která nemá dluhy z podnikání.
(2) Dluh z podnikání nebrání řešení dlužníkova úpadku nebo hrozícího úpadku oddlužením, jestliže
a) s tím souhlasí věřitel, o jehož pohledávku jde; platí, že věřitel souhlasí, pokud nejpozději spolu s přihláškou své pohledávky výslovně nesdělí, že s řešením úpadku oddlužením nesouhlasí, a toto své stanovisko odůvodní, nebo
b) jde o pohledávku věřitele, která zůstala neuspokojena po skončení insolvenčního řízení, ve kterém insolvenční soud zrušil konkurs na majetek dlužníka podle § 308 odst. 1 písm. c) nebo d), anebo
c) jde o pohledávku zajištěného věřitele.
(3) Jiná osoba než dlužník není oprávněna návrh na povolení oddlužení podat.

Od 1.7.2017 musí věřitel, který nesouhlasí s tím, aby bylo řešeno oddlužení jeho dlužníka, za kterým drží pohledávku vzniklou v důsledku podnikatelské činnosti oddlužením, vyjádřit aktivní nesouhlas nejpozději spolu s přihláškou své pohledávky. Uvidíme ovšem jaká bude nakonec praxe a jak se k této novince budou stavět věřitelé. Dosavadní zkušenosti ukazovaly na jejich velmi laxní přístup, pokud se nejednalo o vysoké pohledávky.

Dluhy z podnikání – neřešitelná situace?

Téměř každý problém lze řešit. Jak vidno, v rámci oddlužení bylo a je možné řešit i dluhy z podnikání.

 

4
Komentujte

avatar
nejnovější nejstarší
jan p.
Host
jan p.

Dobrý den, mám dluhy z podnikání, dva věřitelé, jedna vyšší částka cca 7 mil. kč je v exekuci a jedna menší cca 300 tis. není v exekuci. Oboje uže je asi 7 let staré, nic nesplácím, nemám z čeho a momentálně mě ani několik let nikdo nekontaktuje. tak vysokou částku nemám šanci splatit, nemám žádný majetek a příjmy tak tak na vyžití, jsem OSVČ.
je v mém případě nějaká šance na oddlužení? nebo mám alespoň možnost požádat o zrušení exekuce? během pár let se částka navýšila více než o 100%.
předem děkuji za odpověď

Helena
Host
Helena

dobrý den, mám na Vás prosbu a dotaz.
Exekučně mi odstavili účet díky manželovi, který má exekuci ještě z doby podnikání. Zjistila jsem, že má celkem dvě exekuce. Na té jedné zbývá doplatit cca 10.000,-Kč a tato, která je daleko složitější. vše je z doby podnikání. On mne nikdy do chodu firmy nepouštěl, takže jsem o těchto dluzích nevěděla.
Moje otázka zní: dá se požádat exekutora o zastavení exekuce na můj účet a celkově na mne, když s tím nemám nic společného? A bylo by možné vyhlásit na manžela bankrot?
Děkuji
Helena A.