Zákon č. 182/2006 Sb. o úpadku a způsobech jeho řešení – Insolvenční zákon (dále jen IZ) ve znění účinném od 1.7.2017 stanovuje zcela nové a jednoznačné podmínky, pro řešení oddlužení podnikatelů. Dle našeho názoru se jedná o jeden z velmi pozitivních dopadů novelizace IZ.
Dluhy z podnikání před novelizací insolvenčního zákona
Dluhy z podnikání nebyly za určitých podmínek překážkou pro povolení oddlužení ani před novelizací insolvenčního zákona (s datem účinnosti k 1.7.2019). Řešit dluhy z podnikání za pomoci institutu oddlužení ovšem nebylo zakotveno přímo v insolvenčním zákoně.
Tato možnost se otevřela až na základě soudy postupně vydané judikatuře – rozhodnutí vyššího soudu, které má význam pro další rozhodování obdobných věcí.
V době počátků působnosti insolvenčního zákona tak byly z hlediska povolení oddlužení i za situace, kdy měl dlužník dluhy z podnikání, asi nejdůležitější závěry vyjádřené v usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 29 NSČR 20/2009 ze dne 31. 3. 2011. Neméně důležité byly i závěry Nejvyššího soudu vyjádřené v usnesení sp. zn. 29 NSČR 13/2009 ze dne 31.3.2011.
Usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 29 NSČR 20/2009 –
Nejvyšší soud zde došel k závěru, že schválení oddlužení nebrání zjištění, že dlužníkovi vznikly dluhy v důsledku podnikání, ale tyto pohledávky věřitelé do insolvenčního řízení nepřihlásí nebo za situace, kdy existují tyto dluhy, věřitelé oddlužení povolit nechtějí, nicméně je nepochybné, že schválené oddlužení povede k úplnému uspokojení všech pohledávek všech přihlášených věřitelů.
Usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 29 NSČR 13/2009
Zde Nejvyšší soud dovodil, že je možné povolit oddlužení i za předpokladu, kdy má dlužník dluhy vzniklé v důsledku podnikání, ale insolvenční soud musí vzít v potaz dobu vzniku dluhu k době ukončení dlužníkova podnikání, výši těchto dluhů v porovnání s ostatními závazky a zda je věřitel o jehož pohledávku se jedná srozuměn s tím, že bude tato pohledávka podrobena režimu oddlužení.
