V tomto textu se budeme věnovat problematice, která trápí nespočet dlužníků, mzdových účetní a zaměstnavatelů. Detailně rozebereme problematiku souběhu exekučního a insolvenčního řízení, přesněji provádění exekuce srážkami z příjmů povinného (dlužníka) po zahájení insolvenčního řízení. Vyjasnění většiny problémů problematiky souběhu exekučního a insolvenčního řízení vyjasnila revizní novela insolvenčního zákona s účinností od 1.1.2014.
Doposud převládají a jsou rozšířeny tři postupy, tři názory, podle kterých účetní (či zaměstnavatel) v případech, kdy má provádět na základě exekučního příkazu srážky ze mzdy svého zaměstnance a tento zaměstnanec zahájí insolvenční řízení, postupují. Tento postup bohužel není sjednocen a každý uplatňuje jiný přístup. Chceme přispět k vyjasnění této situace a pomoci jak dlužníkům, tak i mzdovým účetním a zaměstnavatelům orientovat se v této situaci a zvolit správný postup.
Nejprve se v rychlosti podíváme na tři zmíněné názory.
NÁZOR PRVNÍ: SRAŽENÉ PENÍZE DÁLE POSÍLAT EXEKUTOROVI
Dle tohoto právního výkladu by měl účetní (zaměstnavatel) i po zahájení insolvenčního řízení jeho zaměstnance, dále provádět srážky ze mzdy a sražené finanční prostředky nadále zasílat exekutorovi.
NÁZOR DRUHÝ: SRAŽENÉ PENÍZE NEPOSÍLAT NIKOMU, ALE DEPONOVAT JE (uschovat na účtu zaměstnavatele)
Dle tohoto právního výkladu účetní (zaměstnavatel) poté, co se dozví z insolvenčního rejstříku, že jeho zaměstnanec, u kterého provádí srážky ze mzdy, zahájil insolvenční řízení, přestane zasílat sražené peníze exekutorovi a veškeré finanční prostředky, které by měly být sraženy deponuje (uschová) na svém účtu a naloží s nimi až dle rozhodnutí insolvenčního správce.
NÁZOR TŘETÍ: ZAMĚSTNANCI SE PENÍZE NESTRHÁVAJÍ A JE MU VYPLÁCENA CELÁ MZDA –
Podle tohoto výkladu účetní (zaměstnavatel) po zahájení insolvenčního řízení jeho zaměstnance srážky ze mzdy přestane provádět a celou mzdu vyplácí zaměstnanci.
V praxi nejčastěji převládají přístupy první a druhý. Jsou ovšem tyto postupy v souladu se zákonem? Abychom mohli porozumět tomuto problému, je důležité znát tři základní etapy insolvenčního řízení. Insolvenční řízení se řídí zákonem č. 182/2006 Sb. o úpadku a způsobech jeho řešení – Insolvenční zákon (dále jen IZ) – celé aktuální znění zákona naleznete ZDE (http://www.zakonyprolidi.cz/cs/2006-182).
1. ETAPA PRŮBĚHU INSOLVENČNÍHO ŘÍZENÍ
Insolvenční řízení je zahájeno podáním insolvenčního návrhu na příslušný soud. Zahajuje se v den, kdy je insolvenční návrh doručen věcně příslušnému soudu (§ 97 IZ). Zahájení insolvenčního řízení oznámí insolvenční soud vyhláškou, kterou zveřejní nejpozději do 2 hodin poté, kdy mu došel insolvenční návrh (§ 101 IZ). Insolvenční řízení je tedy zahájeno a nyní musí soud v zákonné lhůtě sedmi dnů rozhodnout o insolvenčním návrhu dlužníka. Zda insolvenční návrh obsahuje všechny zákonné náležitosti a zde jej soud může projednat a rozhodnout o úpadku dlužníka. Insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, insolvenční soud odmítne, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán (§ 128 IZ). Poté co soud rozhodne, že byl podaný insolvenční návrh dlužníka důvodný a splnil veškeré náležitost k projednání, rozhodne o úpadku dlužníka. Rozhodnutím o úpadku dlužníka končí první etapa insolvenčního řízení.
2. ETAPA PRŮBĚHU INSOLVENČNÍHO ŘÍZENÍ
nastává poté co soud rozhodl o úpadku dlužníka. Insolvenční soud vydá rozhodnutí o úpadku, je-li osvědčením nebo dokazováním zjištěno, že dlužník je v úpadku nebo že mu úpadek hrozí. V rozhodnutí je ustanoven insolvenční správce, soud zde uvede údaj o tom, kdy přesně nastávají účinky rozhodnutí o úpadku, vyzve věřitele, aby přihlásili své pohledávky a stanoví místo a termín konání schůze věřitelů a přezkumného jednání (§ 136 IZ / pozn. autora – v usnesení o úpadku se uvádí i další skutečnost, které ovšem nejsou pro účel tohoto rozboru podstatné). Druhá etapa končí schůzí věřitelů a přezkumným jednáním.
3. ETAPA PRŮBĚHU INSOLVENČNÍHO ŘÍZENÍ
nastává po přezkumném jednání v okamžiku, kdy je definitivně rozhodnuto o způsobu řešení dlužníkovo úpadku (oddlužení, konkurs, reorganizace).
Tyto tři etapy bylo důležité zmínit proto, aby byl pochopitelný následující paragraf IZ, upravující kdo má od jakého okamžiku insolvenčního řízení dispoziční oprávnění k majetku dlužníka (včetně mzdy a finančních prostředků na bankovních účtech), tedy kdo má dle IZ právo nakládat a disponovat s majetkem, který je součástí majetkové podstaty dlužníka. Dispoziční oprávnění v průběhu insolvenčního řízení upravuje § 229 IZ a majetek, který náleží do majetkové podstaty upravuje § 205 – 208 IZ.
§ 229 IZ
(1) Zákon stanoví v závislosti na průběhu řízení, způsobech řešení úpadku a vlastnictví majetku náležejícího do majetkové podstaty, kdo je ve vztahu k majetkové podstatě osobou s dispozičními oprávněními, případně komu přísluší právo nakládat s majetkovou podstatou ohledně části těchto oprávnění nebo pouze ohledně některých z nich.
(2) Je-li majetek náležející do majetkové podstaty ve vlastnictví jiné osoby než dlužníka, lze právo této osoby s takovým majetkem nakládat omezit jen zákonem nebo rozhodnutím insolvenčního soudu.
(3) Nestanoví-li tento zákon jinak, je ve vztahu k majetkové podstatě osobou s dispozičními oprávněními
a) dlužník v době do rozhodnutí o úpadku,
b) dlužník v době od rozhodnutí o úpadku do rozhodnutí o způsobu řešení úpadku,
c) insolvenční správce v době od prohlášení konkursu,
d) dlužník v době od povolení reorganizace a
e) dlužník v době od povolení oddlužení.
(4) Ustanovením odstavce 3 nejsou dotčena omezení uložená dlužníku s dispozičními oprávněními insolvenčním zákonem nebo rozhodnutím insolvenčního soudu v průběhu insolvenčního řízení. Má-li dispoziční oprávnění jiná osoba než dlužník, nejsou tím dotčeny povinnosti uložené dlužníku tímto zákonem.
(5) Od rozhodnutí o úpadku a je-li dlužník insolvenčním navrhovatelem, od okamžiku, kdy se jím stal, platí o povinnostech dlužníka s dispozičními oprávněními ustanovení § 36 a 37 přiměřeně.
Jak vidíme v odst. 3) písm. a), b), tak od zahájení insolvenčního řízení do rozhodnutí o úpadku (tedy ETAPA č. 1) a také v době od rozhodnutí o úpadku do rozhodnutí o způsobu řešení úpadku (tedy ETAPA č. 2), má mít dispoziční oprávnění k majetkové podstatě dlužníka, tedy právo nakládat s majetkem spadajícím do majetkové podstaty dlužníka, sám dlužník a nikdo jiný. V třetí etapě, tedy od okamžiku, kdy je rozhodnuto, jakým způsobem se bude úpadek dlužníka řešit, už je dispoziční právo k majetku dlužníka upraveno specificky jedná-li se o konkurz (dispoziční oprávnění k majetku dlužníka má insolvenční správce), reorganizace (dlužník – nakládá s majetkovou podstatou dle reorganizačního plánu), oddlužení (dlužník – nakládá s majetkovou podstatou dle usnesení soudu). Tento paragraf ovšem neřeší majetek, který je postihnut výkonem rozhodnutí (exekucí).
§ 206 IZ
(1) Není-li v tomto zákoně stanoveno jinak, majetkovou podstatu podle § 205 tvoří zejména
a) peněžní prostředky,
b) věci movité a nemovité,
c) podnik,
d) soubor věcí a věci hromadné,
e) vkladní knížky, vkladní listy a jiné formy vkladů,
f) akcie, směnky, šeky nebo jiné cenné papíry anebo jiné listiny, jejichž předložení je nutné k uplatnění práva,
g) obchodní podíl,
h) dlužníkovy peněžité i nepeněžité pohledávky, včetně pohledávek podmíněných a pohledávek, které dosud nejsou splatné,
i) dlužníkova mzda nebo plat, jeho pracovní odměna jako člena družstva a příjmy, které dlužníkovi nahrazují odměnu za práci, zejména důchod, nemocenské, peněžitá pomoc v mateřství, stipendia, náhrady ucházejícího výdělku, náhrady poskytované za výkon společenských funkcí, podpora v nezaměstnanosti a podpora při rekvalifikaci,
j) další práva a jiné majetkové hodnoty, mají-li penězi ocenitelnou hodnotu.
(2) Majetkovou podstatu tvoří dále i příslušenství, přírůstky, plody a užitky majetku uvedeného v odstavci 1.
Postup účetního (zaměstnavatele) v těchto případech nyní (od 1.1.2014) úplně přesně upravuje novelizovaný § 409 odst. 2 IZ, jehož výklad je poměrně jednoznačný.
§ 409 IZ
(1) Od schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře má dispoziční oprávnění k příjmům, které získá po schválení oddlužení, dlužník. S takto nabytými příjmy je dlužník povinen naložit způsobem uvedeným v rozhodnutí o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře.
(2) Dispoziční oprávnění k majetku, náležejícímu do majetkové podstaty v době schválení oddlužení, včetně toho majetku, s nímž dlužník nemohl dosud nakládat v důsledku účinků nařízení nebo zahájení výkonu rozhodnutí nebo exekuce, má od právní moci rozhodnutí o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře dlužník; to neplatí, jde-li o majetek, který slouží k zajištění. Majetek, který dlužník získá poté, co nastanou účinky schválení oddlužení, z té části příjmů, která nepodléhá oddlužení, nenáleží do majetkové podstaty. Výkon rozhodnutí nebo exekuci, která by postihovala takový majetek, lze za trvání oddlužení nařídit nebo zahájit a provést jen pro pohledávky, které nemají být uspokojeny při oddlužení a současně které vzniknou poté, co nastanou účinky schválení oddlužení.
Jak je to tedy správně?
Je-li tudíž proti zaměstnanci vedeno exekuční řízení a na základě pravomocného exekučního příkazu provádí účetní (zaměstnavatel) srážky ze mzdy tohoto zaměstnance a tento zaměstnance zahájí insolvenční řízení (v drtivé většině případů bude zaměstnanec usilovat o povolení oddlužení), účetní (zaměstnavatel) bude i nadále provádět srážku ze mzdy zaměstnance v zákonné výši, ale takto sražené prostředky nebude v žádném případě zasílat exekutorskému úřadu (s výjimkou, kdy by tento postup výslovně nařídil insolvenční soud), nýbrž bude tyto sražené prostředky deponovat a vyplatí je až v souvislosti s výsledkem insolvenčního řízení buď:
a) oprávněnému – pokud bude insolvenční návrh odmítnut, zamítnut či řízení bude zastaveno (oprávněný tak o nic nepřijde),
b) dlužníku – po pravomocném schválení oddlužení splátkovým kalendářem,
c) insolvenčnímu správci – po prohlášení konkursu.
S žádostí o potvrzení toho názoru jsme se obrátili na sekretariát Krajského soudu v Hradci Králové. Přišlo nám následující stanovisko:
„Zahájení insolvenčního řízení má na vámi popsanou činnost ten dopad, že srážíte ze mzdy, ale nevyplácíte nikomu. Sražené prostředky předáte podle výsledku insolvenčního řízení oprávněnému, pokud bude insolvenční návrh odmítnut, zamítnut či řízení bude zastaveno (oprávněný tak o nic nepřijde), dlužníku po pravomocném schválení oddlužení splátkovým kalendářem, nebo insolvenčnímu správci po prohlášení konkursu. Tento postup upravuje k 1.1.2014 účinné ustanovení § 409 odst. 2 IZ. Tedy od 1.1.2014 by měl po schválení oddlužení splátkovým kalendářem vydat zaměstnavatel sražené prostředky dlužníkovi – co s nimi dlužník má udělat, již není věcí zaměstnavatele.“
§ 409, odst. 2 IZ se vztahuje i na finanční aktiva dlužníka, která jsou blokovaná z důvodu pravomocných exekučních příkazů na bankovních účtech dlužníka.
